Byl první máj, byl lásky čas
já si zrovna šel upravit svůj vlas
u dveří mě vítá má kadeřnice Věra
ta se o mé vlasy už dlouho pěkně stará
„Tak jako obvykle,“ jí povídám
svůj šedý vlas si nabarvit dám
to víte, ve třiceti a já jsem stále sám
svou Věru celou v duchu vysvlíkám

Věro, tvé nahé tělo
jako by chtělo si se mnou hrát
Věro, má sladká panno,
stačí říct ano, nemusíš se bát
Věro, tvé nahé tělo
chtíčem by se chvělo, mé mysli dává mat
Věro, pojď si se mnou hrát

Tak tam tak sedím a přemítám
jak jí oslovit, jak jen začít mám
Věra kolem krouží, s nůžkama to fakt umí
ztratil jsem hlas a mozek jenom šumí

Věro, tvé nahé tělo
jako by chtělo si se mnou hrát
Věro, má sladká panno,
stačí říct ano, nemusíš se bát
Věro, tvé nahé tělo
chtíčem by se chvělo, mé mysli dává mat
Věro, pojď si se mnou hrát

V tom do dveří vrazí neznámý muž
objímá Věru – tak se, chlape, vzmuž
v kapse se mi málem otvírá nůž
pak ale jen zaplatím a poběžím už

Věro, tvé nahé tělo
jako by chtělo si s jiným hrát
Věro, má sladká panno,
neřeklas‘ ano, mám ti sbohem dát
Věro, tvé nahé tělo
chtíčem by se chvělo, ale ty mi dáváš mat

Věro, nebudem si hrát
Věro, tak zase za rok
Věro, tak zase za rok